HISTORIE
Podle archeologických vykopávek je možné první osídlení oblasti datovat do období 2 500 až 7 000 př. n. l. Jako první Evropan pobřeží prozkoumal v roce 1791 španělský mořeplavec José María Narváez. O rok později ho následoval George Vancouver. Přistál v zálivu, jemuž dal britské jméno Burrard. Simon Fraser, průzkumník a obchodník Severozápadní společnosti byl první Evropan, který stál na místě dnešního Vancouveru. V roce 1808 splavil řeku Fraser až po West Point Grey, nedaleko místa, kde se dnes nacházíUniverzita Britské Kolumbie.
V roce 1861 přivedla Sobí zlatá horečka více než 25 000 mužů k ústí řeky Fraser a položila zde základ trvalého osídlení. Bylo založené v roce 1862 na farmě McLeary u břehu řeky Fraser. Pila postavená v Moodywille (nyní North Vancouver) položila základy dřevozpracujícímu průmyslu, který se rychle rozvíjel se stavbou dalších cest na jižním břehu a v okolí zátoky patřící kapitánu Edwardu Stampovi. Stamp začal těžit dřevo v okolí městaPort Alberni. Pokoušel se postavit mlýn v Brockton Pointu, na místě, kde dnes stojí maják ve východní části Stanley parku, avšak silné vodní proudy a útesy ho nakonec donutili postavit mlýn na Gore Street, které se stalo známe jako Hastings Mill. Okolo mlýna postupně vznikalo centrum dnešního Vancouveru. S příchodem Kanadské pacifické železnice v roce 1880 začal jeho význam postupně klesat. Nadále však zůstal důležitou součástí města až do jeho uzavření ve 20. letech 20. století. Další z osad, Gastown, se rychle rozrostla roku 1867 v okolí hospody, jenž za příslib whisky, kterou zvládnou vypít na jedno posezení, postavil dohromady s dělníky z mlýna a s námořníky John Deighton. Roku 1870 vláda provincie Britská Kolumbie rozhodla o založení města přejmenované na Granville. Toto město bylo společně s jeho přístavem později vybrané jako konečná stanice pro Kanadskou Pacifickou železnici.
Město Vancouver oficiálně vzniklo zápisem do registru jako městská samospráva 6. května 1886. Ve stejný rok do města dorazila Transkontinentální železnice. Jméno města vybral prezident Kanadské pacifické železnice (CPR) William Cornelius Van Horne.
13. června 1886, vypukl velký požár a celé město lehlo popelem. Přesto se Vancouver z této tragédie rychle vzpamatoval a ještě v tom samém roce byla založená i první městská požární stanice. Z osady čítající pouze 1 000 obyvatel se Vancouver do konce 19. století rozrostl na 20 000 a do roku1911 až na 100 000 obyvatel.
Ekonomika města velmi závisela na velkých firmách, jako například Severozápadní společnost a Kanadská pacifická železnice, ty měly prostředky na rychlý rozvoj Vancouveru a jeho okolí. Vzniklo sice několik továren, avšak hlavním průmyslem zůstala těžba dřeva a komerční přeprava pasažérů a výrobků.
V období po první světové válce, během Velké hospodářské krize došlo ve Vancouveru k velkým nepokojům a stávkám vedeným hlavně členy komunistické strany. V roce 1935 nepokoje vyvrcholily. Přes 1 600 stávkujících zaplavilo ulice města na protest proti podmínkám v táborech, které spravovala armáda ve vzdálených oblastech celé západní Kanady. Po dvou měsících násilných protestů obrátili stávkující svůj hněv na federální vládu v Ottawě a rozhodli se odcestovat na východ, aby tam oznámili svoje požadavky. Mezi další společenské hnutí této doby patřilofeministické hnutí a Svaz křesťanských ženpožadující zákaz pití a distribuce alkoholu. Tvrdili, že alkohol je droga, která ničí rodinný život a podporuje zločinnost. Prohibice začala v Kanadě po konci První světové války a trvala až do roku 1921, kdy federální vláda převzala kontrolu nad prodejem alkoholu trvající dodnes.
První kanadský protidrogový zákon byl schválen po nepokojích, které vypukly po tom, co Liga za vyloučení Azijců (sdružení ze začátku 20. století, jenž chtělo zabránit lidem z oblasti východní Asie v příchodu do Kanady a USA) vyvolala výtržnosti ve čtvrtích Chinatown a Japantown. Při vyšetřovaní násilností se zjistilo, že dva z poškozených byli výrobci opia a že bělošky byly spolu s Číňany častými návštěvníky kouření opia. Na základě těchto odhalení zákonodárci shcválili federální zákon zakazující výrobu, prodej a distribuci opia k jiným než lékařským účelům. Sloučení s Point Grey a Jižním Vancouverem dalo městu finální podobu a díky němu se Vancouver stal třetí největší metropolí v zemi. K 1. lednu 1929 měl rozšířený Vancouver přes 228 000 obyvatel a rozprostíral se na celém poloostrově Burrard od řeky Fraser až k zálivu Burrard.